Proč býváme ve stresu ve chvílích, kdy nám připadá, že se něco pro nás důležitého zaseklo? Odpověď je jednoduchá, chtěli bychom, aby se věci, které naše osobnost (ego) považuje za důležité, vyvíjely podle našich představ. Když se tak neděje, vytváříme si stres a nedělá to nikdo jiný, než my sami.
Na „vině“ je ona neurčitost, se kterou se naše osobnost těžko smiřuje. Když si to ale uvědomíme a danou záležitost necháme být, dovolíme volný průběh vývoje a vše se řeší tak nějak samo. V případě, že dovolíme plynutí (necháme osobnost/ego ustoupit z cesty), možnosti vývoje se rozšíří. A to je všechno.
Ustoupit vědomě z cesty lze jenom bytím v přítomnosti, uvědoměním si prosté existence, upřením pozornosti na pozornost samotnou. Tj. nevěnovat pozornost tomu, co běží v hlavě, pokud tam něco běží, a nechat to v klidu postupně slábnout. Tak stále více necháváme život konat a stáváme se jenom jeho nástrojem – vždy víme, co dělat. Stres najednou není.
Ať se vám daří 🙂
♥ Martina
Přehled textů zde.
Přihlášení k odběru novinek Pozvolna k sobě zde.
Objednat konzultaci/terapii zde.