Pokud se rozhodneme objevit svou pravou cestu a vydat se po ní, svědčí to o naší touze najít skutečnou lásku k sobě. Právě ve vývoji vztahu k sobě vidím základ, na kterém je naše cesta tady na Zemi postavena. Budováním vztahu k sobě tvoříme náš život. Náš vztah k sobě se odráží ve všem okolo nás – ve vztazích k partnerovi, dětem, přátelům, ostatním lidem, zvířatům a dalším bytostem, ve vztahu k prostředí i v situacích, v nichž se ocitáme. Rodíme se spojeni se svou duší. Toto spojení potom vlivem životní reality většinou slábne, abychom ho mohli od určitého okamžiku začít znovu nacházet a zase se postupně dostávat sami k sobě.
Náš vztah k sobě i k okolí se přímo projevuje ve vzhledu a držení našeho fyzického těla, v našem chování, postojích, názorech, rozhodnutích, emocích, které prožíváme. Projevuje se v tom, čím se sytíme fyzicky, mentálně i duchovně. Ve rčení „jsi to, co jíš“ vidím proto mnohem hlubší a dalekosáhlejší smysl. Nejde jen o jídlo, ale o všechno, co do sebe na všech úrovních pouštíme nebo necháváme mnohdy i nevědomky vstupovat, čím se zabýváme, čím plníme své tělo, mysl i duši.
Pokud chceme najít sebe, svoje Světlo, Zdroj nebo Boha v sobě – říkat tomu můžeme různě –, potřebujeme postupnou očistu na všech úrovních naší existence. Protože v určitém smyslu nejsnáze vnímáme své fyzické tělo, je pro nás nejsnazší začít právě očistou na této úrovni. Spojit můžeme úpravu stravy v souladu s našimi potřebami, pravidelný pohyb na čerstvém vzduchu, dopřát si čas od času masáž, zařadit různé formy půstu, cvičení a podobně.
Na úrovni mysli, vědomí či ducha – opět to lze nazývat různě –, zkrátka na mentální úrovni je třeba v první řadě pracovat se zvládáním stresu, zaměřit se na práci s myšlenkami a s nimi spojenými pocity a emocemi. Vysledovat, ve kterých situacích se do stresu dostávám, jak na něj reaguji na myšlenkové a následně emocionální úrovni a jak se tyto emoce projevují v mém těle. Potom potřebuji najít pro sebe správný způsob, jak se stresu mohu sám zbavit a jak mu předcházet. Vzhledem k naší individualitě každému pomáhá něco jiného nebo jiná forma téhož. Nabízí se například meditace, která může mít velmi mnoho podob, zaleží na tom, co komu vyhovuje a funguje, už zmíněný pohyb i úprava stravy, která nemusí být nijak extrémní.
Pokud očistím tělo, zvládnu stres a naučím se mu předcházet, potom se mi začne dařit lépe pracovat i s vlastním podvědomím, dostávat se do duchovních úrovní a napojit se na svou duši a naučit se slyšet, po čem touží a co si skutečně přeje. Všichni jsme během života prožili různé traumatizující situace, které nás dodnes ovlivňují a ovlivňují naše tělo i mysl, respektive naše emocionální reakce, tedy dvě už zmiňované úrovně. Velmi mnoho těchto situací má zpravidla původ v prenatálním období a dětství, kdy se nás rodiče, učitelé i ostatní lidé snažili přizpůsobit obrazu svému a my jsme postupně ztráceli spojení se svou duší, abychom jim vyhověli. Jinými slovy, nedovolili jsme si prožít a potlačili jsme emoce, které jsme v dané situaci prožít potřebovali, a to jenom proto, abychom „byli hodní“, abychom si zasloužili lásku ostatních lidí. Nevěděli jsme, že my sami jsme jediní, kdo nám lásku může skutečně dát, že klíčem ke štěstí je v první řadě láskyplný a laskavý vztah k sobě, který se potom přímo promítá do vztahu k druhým a který v sobě nese i schopnost dovolit si prožít jakoukoliv emoci.
Při zpracovávání traumatizujících situací současného, případně i minulých životů často pomůže nějaká forma regresní terapie v kombinaci s meditací nebo třeba vědomá práce se sny. I tady existuje dostatek metod. Každému vyhovuje něco jiného, každý jsme originál a ani zde nezbývá nic jiného, než najít pro sebe nejvhodnější způsob. Minulé životy často není třeba zpracovávat, i zde platí respekt k individualitě každého z nás.
Když očistíme všechny tři zmíněné úrovně – tělesnou, mentální i duchovní, můžeme se potom skutečně zaměřit na budoucnost a tvořit svůj život k obrazu svému, v souladu s tím, co chce naše duše. Je ale potřeba si uvědomit, že rychlé řešení neexistuje, že očista na všech úrovních je pozvolná, všechny úrovně se prolínají a každý máme svůj individuální ideální postup. Nezbývá proto nic jiného, než s láskou k sobě trpělivě pracovat na sobě, citlivě si naslouchat, naučit se na svůj cit spoléhat a v pravé chvíli, když cítím, že mi může pomoci posunout se dál, umět požádat o pomoc někoho dalšího. V první řadě se však vždy musíme spoléhat sami na sebe. Vždyť sami sebe přece známe nejlíp a ke své celistvosti můžeme směřovat jenom my sami.
Ty, kteří nabízejí pomoc v oblastech osobního rozvoje, ať už jsou to nejrůznější kurzy, terapie a další služby, proto využívejme s vědomím, že největší kus práce na sobě musíme vždy vykonat sami, ostatní nás v tom mohou „pouze“ podpořit zprostředkováním určitého typu energie, spojené s konkrétní službou, i když nám často pomohou velmi dobře a efektivně. Výsledek takové podpory je však přímo závislý na tom, jaký jsme si sami stanovili záměr. Pokud čekáme, že kdokoliv něco vyřeší za nás, jsme na omylu. Zmíněné služby se pouze stávají impulzem k další práci na sobě a kvalitu tohoto impulzu do značné míry určujeme opět pouze my tím, jak citlivě a přesně dovedeme v dané chvíli vnímat svou skutečnou potřebu, čí pomoc si zvolíme a proč.
Výsledkem takové práce na sobě potom může být celistvý a nádherný vztah k sobě i k druhým, který přináší obohacení a radost nám i všem a všemu, k čemu se vztahujeme. Veškeré naše vnější vztahy zrcadlí to, co neseme uvnitř, odrážejí různé aspekty našeho sebevztahování. Pokud se naučíme ve svých vztazích číst a nasloucháme své duši, objevíme nekonečný potenciál ke svému růstu.
Martina Přibylová, 18. 1. 2020