Otázka, kterou mi občas kladete při regresích nebo konzultacích, asi vrtá hlavou mnohým, kdo se dali na cestu k sobě samým. Je to prosté. Když si uvědomíme sami sebe, tj. dojde nám srdcem, bez myšlenek, že jsme čisté vědomí, které tu poznává samo sebe a jen si hraje, zmizí i tahle otázka. Uvědomíme si, že kde vyvstane otázka, je zároveň i odpověď. Není třeba se ptát, odpovědi v přítomnosti prostě jsou.
Můžu uvést vlastní příklad, kdy mi to došlo. Slyšela jsem venku slavíka a najednou jsem měla potřebu otevřít mnoho let zavřenou krabici se svými texty z mládí a najít jednu básničku o slavíku a růži. Jenže jsem našla úplně něco jiného, díky čemu jsem pochopila další kousek skládačky. Byla to následující slova, načmáraná asi 18letou Martinou obyčejnou tužkou na cár papíru:
NEKONEČNO
Dírou do mraků
vesmír mi ukázal
svoje nekonečno
nic.
Paprsky slunce
vyzařovaly svoje světlo
do nekonečna
kam?
Staň se nekonečnem
staneš se nesmrtelným
Rozplyň se ve vesmíru
třeba najdeš sám sebe.
Došlo mi, že někde v hloubi jsem to věděla už tehdy a vlastně pořád, jen to nebylo vědomé. A srdce hluboce pochopilo, co je to „milovat sám sebe“. A někde v hloubi duše to víme všichni.
Ta otázka v úvodu jsou jen slova, která bývají špatně pochopena, protože se snažíme uchopit něco, co uchopit nelze. Zkuste o tom nepřemýšlet a jen být vděčni za všechno, co je a radovat se ze všeho, co život přináší. Znamená to vidět srdcem hluboký přínos i pro osobnost nepříjemných situací, naučit se je vnímat tak, že se nedějí nám, ale že se pouze dějí… a uvědomovat si sám/sama sebe. Tím postupně otevřete srdce i odpovědi na tuhle otázku. 🙂 ♥
Přehled textů zde.
Přihlášení k odběru novinek Pozvolna k sobě zde.
Objednat konzultaci/terapii zde.