Blahobyt a rozmělnění

Blahobyt znamená pro většinu lidí víc než dostatek na hmotné úrovni. Rozmělnění by se na této rovině dalo brát jako rozpad tužeb o tom, co bychom ještě chtěli vlastnit – prostě už máme všechno a chceme ze setrvačnosti už jen víc a víc, i když nám to je celkem k ničemu. Pak už jen hromadíme. Na jedné straně téhle mince tak je blahobyt na fyzické rovině příčinou například rozpadu fyzického těla zapříčiněného škodlivým nadbytkem, na druhé straně mince může být hmotný blahobyt využíván tvořivě a ku prospěchu. Obojí tu má své místo.

Když pozorujeme lidi kolem z hlediska blahobytu nebo hojnosti, vidíme, že někdo umí žít z mála a být šťastný, a jiný má pocit, že má stále málo a příčinou jeho neštěstí je jen jeho pocit, že strádá i přesto, že má na hmotné rovině vše zajištěné.

V lidské DNA si neseme informace o veškerém strádání lidstva i v tomhle ohledu. Války, bídu, hladomory… to vše máme zapsáno v genetické paměti a, u každého do jiné míry, se to projevuje v myšlenkách a strachu, kterých se chytáme, a to i ve chvílích, kdy se v podstatě nic neděje, vše máme zajištěné a třeba jenom nastane období, kdy máme hlouběji do kapsy. Proto dovede být tak žhavým tématem třeba růst cen, proto je téma hojnosti tak častým tématem různých seminářů osobního rozvoje, proto máme tendenci z těchto témat být ve stresu.

Je to jako se vším, o čem tu píšu. I za pocitem hmotného nedostatku je skutečnost, že ve vnějším světě hledáme potvrzení sebe samých a nechápeme, že vnější svět nás naplnit nemůže. I honba za vnějším blahobytem či hojností může být nekonečná a nikdy tak nedosáhneme stavu spokojenosti, blahého bytí, blaženosti. Bráno do důsledku, zase je za tím jen strach o život. Ať jsme v jakékoliv situaci, je v první řadě nutné ji přijmout takovou jaká je. Bez hodnocení. Pak se mohou dít „zázraky“.

Stejně, jako jsou na světě na jedné straně organismy, které potřebují ke svému životu minimum potravy, živin a jsou schopné přežít v extrémních podmínkách, a na druhé straně organismy, které potřebují půdu či potravu bohatou na živiny a jsou velmi choulostivé na výkyvy prostředí, tak jsou i lidé, kterým stačí ke štěstí málo, a lidé, kteří nakládají s většími objemy všeho a mají vysoké nároky.

Hojnost či blahobyt v duchovní rovině tkví v pestrosti projevenéno světa, který vyvstává z vědomí a je jen iluzí smyslů. Zatímco stavy blaženosti způsobené vnějším dostatkem jsou dočasné, trvalá blaženost může být jedině vnitřním stavem člověka vědomého si stálé hojnosti všeho. K tomu nepotřebujeme vůbec nic. Jen vědomí sebe samých ve věčné přítomnosti. Potom je osobnost (ego) tím, co je rozmělněno na prvočinitele. Dokud po tomhle rozmělnění toužíme, sami si stojíme v cestě. A nikde konec, nikde začátek. :-)))

S láskou

♥ Martina

Přehled textů zde.

Přihlášení k odběru novinek Pozvolna k sobě zde.

Objednat konzultaci/terapii zde.