Snášejí mrazíky, zachovávají zeleň a některé dokonce kvetou při nízkých teplotách. Věda vysvětluje, proč některé druhy zvládnou zimu tak dobře.
S příchodem podzimu a prvních mrazů většina zahrad ztrácí barvu, strukturu i život. Přesto existují druhy, které nejenže odolávají nejnižším teplotám roku, ale některé z nich dokonce kvetou i v zimním období. Není to kouzlo ani náhoda, ale výsledek rostlinné biologie.
Mnohé rostliny vyvinuly molekulární mechanismy, které jim umožňují přežít chlad, a porozumění těmto procesům může pomoci lépe vybrat, co vysadit, než nastane zima.
Proto vám přinášíme přehled rostlin do exteriéru, které nejlépe odolávají chladu, a důvody, proč by vám tyto rostliny neměly chybět na zahradě během zimních měsíců.
1. Břečťan (Hedera helix)
Břečťan je pravděpodobně nejodolnější zimní rostlinou do venkovního prostředí, která dobře prosperuje v českých podmínkách na stěnách a zahradách. Je to popínavá, stálezelená rostlina s minimálními nároky, která si udrží svou tmavozelenou barvu i v té největší zimě.
Jeho odolnost vůči mrazu má pevný vědecký základ. Studie zveřejněná v časopise Plant Ecology (Springer) ukázala, že listy břečťanu snesou teploty až do −25 °C a stonky jsou odolné až do −35 °C, což ho řadí mezi rostliny s nejvyšší schopností ztvrdnutí vůči chladu v kategorii širokolistých druhů.
Další studie publikovaná v Plant Physiology (Oxford Academic) odhalila, že akumulace cukrů vyrobených světlem představuje klíčový krok v procesu zimní aklimatizace břečťanu. Následně rostlina vyvíjí specifické proteiny, které se vážou na tyto cukry a zvyšují její odolnost vůči mrazu.
Prakticky je břečťan vynikající pro zazelenění zdí, plotů nebo mříží. Během zimy potřebuje jen minimální zálivku – jednom týdně postačí, a nejlépe mu vyhovují světlé, nepřímé sluneční lokality.
2. Čemeřice nebo vánoční růže (Helleborus orientalis)
Pokud břečťan imponuje odolností, čemeřice zaujme svým vzhledem. Je totiž jednou z mála rostlin, která v plné kráse kvete přímo v zimním období — její květy sahají od krémově bílé po sytě fialovou barvu, a objevují se právě, když ostatní zahrada spí.
Podle Horticulture Extension Office na University of Wisconsin jsou Helleborus orientalis stálezelené rostliny odolné až do klimatické zóny 4, které vyžadují pro aktivní růst a kvetení následující sezóny asi osm týdnů mrazivých teplot. Chlad u nich neznamená překážku, ale naopak podmínku.
Web Jardineriaon, který se opírá o botanickou literaturu, uvádí, že díky odolnosti vůči prudkým mrazům — od −17 °C, někdy až do −40 °C u určitých druhů — a stálezelenosti se čemeřice hodí na okraje záhonů, pod stromy, do květináčů na chráněné terasy i do stinných částí zahrad.
Preferuje polostín, dobře propustnou půdu s organickým materiálem. Jakmile se uchytí, stačí jí malá péče a může v jednom místě zůstat i několik desítek let.
3. Levandule (Lavandula angustifolia)
Levandule je často v zimě přehlížená rostlina. Spojujeme ji spíš s létem, horkem a Středomořím, přitom je její odolnost vůči chladu pozoruhodná. Specializovaný portál Verdecora uvádí, že levandule snese pokles teplot až na −15 °C, samozřejmě v závislosti na odrůdě. V chladnějších oblastech se doporučuje zasadit ji na místo chráněné před větrem a zimní kořeny přikrýt mulčováním.
Z molekulárního hlediska studie publikovaná v Frontiers in Plant Science (PMC, NCBI) ukázala, že Lavandula angustifolia při vystavení nízkým teplotám aktivuje signální kaskády, které podporují akumulaci rozpustných cukrů. To zvyšuje její odolnost proti mrazivým podmínkám. Jinými slovy, levandule se na zimu připravuje dopředu biomolekulárně.
V zahradě přináší stříbrnošedé odstíny, a podle odrůdy může ještě pozdě na podzim něco i vykvést. Vyžaduje slunné místo a dobře propustnou půdu; hlavním rizikem je přemokření kořenů během zimních měsíců.
Proč některé rostliny zimu přežijí a jiné ne
Odolnost proti chladu není náhodná vlastnost. Podle specializovaného portálu Indomio se za mrazuvzdornou považuje rostlina, která dokáže přežít pod nulou, aniž by utrpěla trvalé poškození. Zajišťují to její tkáňová struktura, schopnost snížit metabolickou aktivitu a někdy i opad listů, které omezuje ztrátu vody a živin.
Navíc studie zveřejněná v Nature Communications identifikovala geny, jež zlepšují schopnost kořenů absorbovat vodu a živiny v zimní zemi. Výzkum na modelové rostlině Arabidopsis thaliana, vedený biologem Dr. José Manuelem Estévezem, otevírá nové cesty k pochopení, jak rostliny procházejí zimou.
