Všimla jsem si, stejně jako asi většina z vás, že život má svůj nepsaný řád, pravidla, principy… Jsou přirozeně samozřejmé. Cítíme, že nemá smysl se jim vzpírat, chtít je měnit nebo se pokoušet je obcházet. Ale přesto se o to snažíme. Proč, když je lepší se jim vzdát a odporem si jen komplikujeme život?
Díky poruchám naší mysli, poruchám ega. Někdy se mluví o škodlivých nebo zmutovaných programech lidské mysli, špatných mentálních vzorcích a podobně. To, co zmutovalo nebo se porouchalo, není nic jiného než původní programy nebo, chcete-li, principy života. Z těch vycházejí funkce našeho těla, pudy, fungování „čisté“ mysli. Všechno to, co dohromady vytváří člověka. A tak můžeme vnímat pud sebezáchovy, mateřský pud, sexuální pud a tak dále.
Kdybychom se chtěli vzepřít třeba dýchání, co by nám to přineslo? Asi vnímáte, že vzpírat se dýchání, které je pro nás životní nutností a zároveň samozřejmostí, by nedávalo smysl. Něco ve smyslu „ber to, jak to je, stejně s tím nic nenaděláš“. A tak je to s celým životem.
Kromě neuvěřitelně dokonale fungujícího fyzického těla má člověk ještě něco, co může být stejně jako tělo úžasným nástrojem, ale také zbraní proti sobě samému – mysl, ego. Ztotožnění s myslí a tělem (egem, dojmem, že já jsem tohle tělo a to, co běží v mysli – že právě tohle je to „já“) je příčinou všeho neštěstí. Právě tohle ztotožnění způsobuje, že postrádáme potěšení z bytí. Důvodem je, že se soustředíme na to, co nemáme, co nechceme, co v nás vzbuzuje strach nebo touhu a zapomínáme proto na svou podstatu. Když přemýšlíme, nejsme v přítomnosti.
Cestou, jak mít potěšení z bytí je, začít mysl a tělo jen pozorovat a neztotožňovat se s nimi, neztotožňovat se s formou. Věnovat pozornost tomu klidnému a věčnému, co je v nás, ve všech, ve všem. Tím ve skutečnosti jsme. Existencí. Potom se v klidu podvolíme principům života, necháme ho plynout a můžeme žasnout nad krásou a dokonalostí, která je ve všem, co je i není. V každé bytosti, věci, situaci, ve všem, co vnímáme, že je a děje se nebo naopak.
teď
květy přítomnosti plují
po vodě snů
–
láska se rozprostřela
do lásky
–
stonek času zmizel
sám v sobě
Srdečně ♥
Martina
(24. února 2023)
Přehled textů zde.
Přihlášení k odběru novinek Pozvolna k sobě zde.
Objednat konzultaci/terapii zde.