Průlomový výzkum egyptské alabastrové vázy s nápisy ve čtyřech jazycích ukazuje, že opiáty hrály v životě starověkého Egypta daleko větší roli, než se dosud předpokládalo. Tento nález otřásá dlouho zavedenými teoriemi o jejich užívání v minulosti.
Tým odborníků z Yale University se podařilo vědecky identifikovat obsah vzácné egyptské alabastrové nádobky, nesoucí jméno perského krále Xerxése I., který zemřel v roce 465 př. n. l. Analýza odhalila přítomnost opia.
Objev, podpořený rozborem organických zbytků, představuje nejjasnější důkaz, že opiáty nebyly v starověkých společnostech pouze okrajovou či symbolickou záležitostí, ale že jejich používání bylo systematičtější a rozšířenější, než se dosud soudilo. Studie se zaměřuje na unikátní objekt – alabastrovou nádobku vysokou zhruba 22 centimetrů, vyrobenou z egyptského alabastru neboli kalcitu, která je součástí babylónské kolekce Yale.
Výjimečnost nádoby spočívá v nápisech, vyryté ve čtyřech starověkých jazycích: akkadštině, elamštině, perštině a egyptštině. Tyto texty uvádějí jméno Xerxése I. a jeho titul Velkého krále. Poznámka v demotickém písmu, pozdně egyptském zápisu, dokonce specifikuje obsah – asi dvanáct měrných jednotek, což odpovídá přibližně 1200 mililitrům.
Alabastrové nádoby s podobnými nápisy jsou extrémně vzácné. Odborníci odhadují, že jich je na světě méně než deset a většinou souvisí s elitními kruhy – jako například mauzoleum v Halikarnassu či hroby významných osobností. Podle studie se tyto nádoby pravděpodobně vyráběly a původně také rytinami zdobily právě v Egyptě a sloužily jako tribut nebo dary posílané z Egypta do paláců Mezopotámie, které byly pak rozdělovány v rámci elit Achajmenovské říše a ceněny natolik, že si je jejich majitelé nechávali dávat do hrobů.
Přes více než století však skutečný obsah těchto nádob zůstával zahalen tajemstvím, což vedlo k řadě spekulací. Teorie sahaly od kosmetických či parfémových náplní až po odvážné domněnky o tajných královských zprávách, uvádí studie. Dnešní věda však tyto dohady ukončuje.
Věda promlouvá tam, kde texty mlčí
Aby odhalili tajemství, která váza ukrývala po více než 2500 let, aplikoval tým Yale Ancient Pharmacology Program (YAPP) nedestruktivní metodu analytiky organických zbytků (ORA). Díky ní bylo možné vzorky odebrat a analyzovat bez poškození cenného předmětu.
Metoda, vyvíjená a zdokonalovaná přes dvacet let, spočívá v vstříknutí horkého ethanolu – účinného a relativně netoxického rozpouštědla – do nádobky, kterou poté jemně promíchají asi po dobu jedné minuty. Tento „proplach“ umožňuje rozpouštědlu vytáhnout mikroskopické části organických látek, které zůstaly v kalcitové struktuře nádoby. Vzniklý roztok se filtruje a následně analyzuje pomocí velmi citlivé techniky – plynové chromatografie spojené s hmotnostní spektrometrií (GC-MS), která dokáže identifikovat i minimální množství specifických molekul.
Výsledky byly jednoznačné. V odebraných vzorcích z alabastrové vázy Yale byly detekovány různé alkaloidy opia: noskapin, hydrokotamin, morfin, tebaín a papaverin. Tyto sloučeniny jsou v literatuře považovány za diagnostické biomarkery opia. Jde tedy o chemickou stopu máku setého (Papaver somniferum).
Odborníci pak našli podobné stopy v předchozích rozborech kalcitových nádob a malých keramických nádobek z Kypru, známých jako keramika Base Ring, objevených v hrobce ze starší doby nového říše v Sedmentu (Egypt) a dnes uskladněných v Penn Museum. Tyto nádobky, připomínající tvarem makovice, byly dlouho považovány za možné kontejnery opia, ale jejich skutečný obsah byl přísně potvrzen až nedávno.
Také alabastrové vázy ze Sedmentu, pocházející ze stejné doby, vykazují tmavé a výrazně vonící zbytky, podobné nálezu z Yale. Analýza jejich obsahu rovněž odhalila, byť ve více rozložené podobě, stejné markery opia. To naznačuje, že znalost a užívání těchto látek byla buď kontinuální tradicí, nebo alespoň poměrně rozšířeným jevem.
Nový pohled na minulost: opiáty v hrobce Tutanchamona?
Dopad tohoto nálezu přesahuje jeden předmět. Autoři studie navrhují přehodnotit jednu z nejslavnějších archeologických lokalit historie – hrobku faraona Tutanchamona (KV62). V roce 1922 ji proslavil Howard Carter, který zde našel řadu vysoce kvalitních egyptských alabastrových nádob. V řadě z nich se zachovaly tmavě hnědé, lepkavé organické zbytky s výraznou vůní.
V 30. letech minulého století chemik Alfred Lucas provedl analýzu těchto látek a přinesl překvapivý závěr – jen několik nádob mohlo obsahovat masti nebo parfémy. Většinu však nebyl schopen přesně identifikovat a označil je tehdy za „nejisté“. Současná studie nabízí výraznou změnu: je velmi pravděpodobné, že alespoň některé z těchto kalcitových nádob obsahovaly opiáty jako součást dlouhodobé egyptské tradice, kterou nyní začínáme chápat lépe.
Tuto interpretaci podporuje zajímavý historický fakt. Carter zaznamenal, že hrobku Tutanchamona dvakrát vykradli. Poprvé šlo o zlato, podruhé však pachatelé systematicky vyhledávali obsah alabastrových nádob, vyhrabávali organické zbytky až na dno a odnášeli koženými pytli. Je otázkou, zda by standardní parfémy vyvolaly takovou selektivní a cílenou aktivitu vykradačů, soudí autoři studie.
Studie rovněž objasňuje, proč byl egyptský alabastr – vlastně kalcit – oblíbeným materiálem pro tyto nádoby. Kalcit je silně lipofilní, tedy přitahuje a váže tukové organické molekuly. Odborníci zjistili, že první „proplachy“ rozpouštědlem téměř úplně odstranily detekovatelné zbytky z alabastru v Yale, zatímco další proplachy už téměř neodhalily nic.
Domnívají se, že struktura kalcitu působila jako houba, uchovávala zásadní množství citlivých opiátových sloučenin po tisíciletí, které se pak ihned uvolnily při průniku rozpouštědla. To naznačuje, že volba kalcitu nebyla jen estetická, ale plnila významnou funkci – uchovávat a pravděpodobně i chránit či zesilovat drahocenné organické substance.
Objev v nádobě Yale má dalekosáhlé důsledky. Vyvrací dlouholeté domněnky o tom, že tyto vázy sloužily pouze kosmetickým či symbolickým účelům. Místo toho odhaluje složitější kulturní a farmaceutickou praxi.
Studie končí tvrzením, že na základě organických vzorků z babylónské kolekce Yale a Penn Museum existují dostatečné důkazy naznačující, že alespoň některé druhy egyptských alabastrových váz měly přímou kulturní spojitost se skladováním, přípravou a užíváním opia, vedle běžného využívání kalcitu.
Dále dodává, že realita výrazně komplikovanějšího a systematičtějšího využívání opiátů v kulturách starověkého Egypta a okolních zemí otevírá nové pohledy na archeologické nálezy a podněcuje hlubší a nuancovanější interpretace týkající se egyptských alabastrových nádob.
Tento objev přepisuje kapitolu starověkých dějin a zároveň, díky detailnějšímu porozumění kulturní roli opiátů v minulosti, může nabídnout cenné poznatky pro pochopení složitého vztahu lidstva k těmto látkám i dnes. Starověká farmakopej, na rozdíl od zastaralých představ, se ukazuje jako vyspělá oblast znalostí, jejíž studium teprve začíná.
