Zodpovědnost za sebe a za druhého

Jak máte postavenou zodpovědnost za sebe a za ostatní? Máte pocit, že jste za sebe nebo za někoho druhého zodpovědní víc? Zkuste si uvědomit, o koho tady jde a jestli je to, v tomhle světě, na místě nebo už to je „přes čáru“.

Když se na to nejdříve podíváme na úrovni jednoty s vědomím, že jsme všichni propojeni jedním vědomím, a co děláme ostatním, děláme i sobě, potom vlastně máme zodpovědnost za všechny a za nikoho. Neboli, za sebe i ostatní jsme zodpovědní stejně.

V duálním světě to potom na úrovni jednoty funguje tak, že individuální projev jednoho člověka z přirozeného principu musí („má povinnost“) chránit sám sebe proti případné agresi individuálního projevu druhého člověka. Když sebe chrání před špatným činem druhého člověka, chrání tím i jeho proti jemu samému,  neboť všichni jsme projevem jediného vědomí. Taková ochrana sebe však vždy musí jít z přítomnosti, nikdy není nijak plánovaná a právě od toho býváme dost daleko. Pokud jde obranná reakce z přirozeného principu, reakce protějšku je úplně jiná, než pokud tomu tak není.  Odtud „nečiň druhým, co nechceš, aby činili tobě“… nebo „kdo po tobě kamenem, ty po něm chlebem“. Jen ten chleba může mít občas dost neočekávanou podobu. 🙂

Jeden příklad za všechny: Klient (lékař) mi vyprávěl svou příhodu s vlastní ženou, která mu neustále něco vyčítala. Jednou večer se vrátil unavený z práce a našel ženu popíjet víno. Nedělala to nijak často. Viděl, že si s ní dnes moc nepopovídá, řekl ženě, že půjde spát a vykročil na schodiště do ložnice. V tu chvíli dostal zezadu ránu do hlavy lahví od vína. Pokračoval v cestě, dostal druhou. Otočil se a uhodil ženu na tvář. Nikdy ji nebil. Když jsem se ho ptala, jak se přitom cítil, řekl: „Nijak. Musel jsem to zastavit. Už se od té doby nic takového nestalo.“ Patrně reagoval naprosto v klidu a bez emocí, tj. s čistou hlavou, z přirozeného principu, v podstatě ji uhodil s láskou. Chránil sám sebe i svou ženu. Kdyby v klidu nebyl, asi si dovedete představit, co mohlo následovat. To je to, co jsem měla na mysli v předchozím odstavci.

To stejné platí i v případě pomoci druhému. Pokud naše konání vychází přítomnosti, potom pomoc nevnímáme jako pomoc, prostě se děje a neřešíme, jestli nám ten druhý člověk bude vděčný, nebo jestli se nám to jakkoliv vyplatí, ať už ve formě uznání nebo nějaké protislužby v budoucnosti. V přítomnosti prostě konáme, děje se to samo a neřešíme minulost ani budoucnost, nečekáme za to nic.

Ochrana nebo pomoc sobě i druhému jsou z pohledu jednoty samozřejmostí a dějí se pouze v přítomnosti.

Problémy se zodpovědností za sebe a druhé proto nastávají v duálním světě, kde se na přirozené principy nabalují zmutované mentální vzorce, u každého podle jeho individuálního nastavení.

Vezměme si třeba zodpovědnost za děti.  Přirozeným úkolem rodičů je dětem poskytnout podmínky pro vývoj, ukázat jim základy fungování ve hmotném světě a, dokud je to z přirozeného principu třeba, s láskou je vést. To ostatní, co jde nad rámec poskytnutí podmínek pro vývoj a růst, už je třeba nechat na nich, „pustit je do života“. Stačí se podívat, jak to chodí z přirozeného principu u zvířat.

A právě to pouštění do života bývá u nás lidí kámen úrazu. Díky naší mysli, vytváříme vzájemné závislosti mezi námi a dětmi, máme představy o jejich budoucnosti a nechápeme, že děti to vidí jinak, předáváme jim zmutované vzorce myšlení nebo svým chováním podporujeme vznik nových, trápíme sebe i děti, máme pocit, že děti trápí nás. I to se ale jen děje, a příčinou není nic jiného, než lidská mysl, která není čistým nástrojem vědomí, jeho přirozených principů, ale díky mutacím se stává nekontrolovatelným nástrojem zkázy. Jediným řešením je, trpělivost nás samých se sebou, vědomé učení se vystupování z neprospěšných vzorců. Dětem tak potom jdeme vlastním příkladem. Jinak nemohou pochopit podstatu života.

A rada na závěr? Vždycky, když chcete zahraňovat někoho druhého, zastavte se a uvědomte si: Nepotřebuju náhodou zachraňovat sám/sama sebe?

Hezké září

Martina

Přehled článků 2022 zde.

Přihlášení k odběru novinek Pozvolna k sobě zde.

Objednat konzultaci/terapii zde.

Přihlásit se na setkání zde