Žádný problém, myslíte si, že to opravíme později ve formátu RAW. Ale už u třetí fotky se ukáže, že ono „později“ vám celou následnou úpravu pěkně zabere.
Znám to dobře – všechno je na focení naplánované, ale barvy přesto vylétávají z řady jako na špatné karaoke večírku.
Právě tady přichází na scénu zdánlivě nenápadné téma, jež může zachránit celou produkci: bílá rovnováha. Zní sice jako „fototeoretický předpis“, ale v praxi je to stejně reálné jako staré oblíbené džíny, které vám někdo špatně vypral.
Barvová vyváženost není filozofická hádanka. Je to umění sdělit fotoaparátu, jaké světlo je „neutrální“, aby černá skutečně zůstala černou a pleť nevypadala jako mořské plody.
Jak to funguje technicky?
Celé to stojí na dvou osách. První je barevná teplota v Kelvinech, druhá pak tint – posun mezi zelenou a magentou, která se často podceňuje.
Kelvin určuje posun od modré po oranžovou. Například 3200 K znamená teplejší světlo, 5600 K odpovídá dennímu světlu a 6500 K značí normu D65, podle které se často kalibrují monitory.
Osa tint zase odstraňuje nepříjemné zelené nádechy u zářivek či některých LEDek. Přesouvá barvu mezi zelenou a magentou a vyhlazuje spektrum, které Kelvin sám nedokáže vyřešit.
Proč fotoaparát neví vždy sám, jak na to?
Čipy s Bayerovým filtrem sice zaznamenají realitu, ale neznají pravdu o spektrálních křivkách světla. Dvě lampy se stejnou hodnotou Kelvina mohou vypadat úplně jinak – například kvůli nepřesnostem spektra, tzv. metamerii.
V ateliéru tak narazíte na situace, kdy blesk čistého spektra svítí spolu s LED, co ráda zelenějším tónem. A k tomu se přidá šedá betonová podlaha, která světlo odráží.
Řešení: referenční šedá karta
Úspěch má jediný klíč: referenční neutrální plocha, která zachytí světlo tak, aby software i mozek mohly mluvit stejnou řečí. Tohle je role šedé karty.
Ne každá šedá karta je stejná. Některé slouží k nastavení expozice, jiné k vyvážení barev, a ty nejlepší umí oboje – bez optických zesvětlovačů, které dodávají modrý nádech.
Tradiční 18% šedá je spíše expozimetrická reference. Pro barevnou korekci je potřeba spektrálně neutrální karta – ta rovnoměrně odráží celé viditelné spektrum.
Běžný papír nebývá neutrální, často obsahuje zesvětlovače reagující na UV, takže „bílé“ může být načernalé nebo modravé – což je klam.
Špičková šedá karta nebo color target se vzorky neutrálních barev vám zajistí reprodukovatelné výsledky – to je rozdíl mezi hádáním a přesným měřením.
Jak oslinit komplikace smíšeného osvětlení
Proces je jednoduchý: držíte kartu ve směru a úhlu světla, kterým přijde nasvícení na objekt. Žádné stíny, odlesky nebo vedlejší barevné vlivy.
Stačí jeden snímek. Ve vašem RAW editoru pak jednoduše kliknete pipetou na kartu, nastavíte bílou rovnováhu, a tu pak aplikujete na celou sérii.
Pokud preferujete nastavení rovnou na fotoaparátu, vytvoříte si vlastní bílou rovnováhu. Kartou vyplníte záběr, pošlete měření a máte hotovo.
Se studiovým bleskem to platí stejným způsobem – nejprve test na šedou kartu, potom nastavení podle referenčního snímku, nebo úprava později v RAW. Obě metody vedou ke stabilním barvám.
Proč je to v ateliéru tak zásadní?
- Každý barevný nedostatek tu vidíte mnohonásobně ostřeji.
- Barvy produktů musí být přesné, pleť přirozená, pozadí bez barevných odchylek.
- Příliš teplý nebo zelený posun ničí jemné mikro-kontrasty v toxikologii pleti.
- Zelené světlo působí unaveně, modré naopak chladně.
Největší výzvou je smíšené světlo. Hlavní zdroj je třeba 5600 K, k tomu LED panel, co drifuje do zelené, a přitom odraz od červené cihlové zdi.
Začíná to u zdrojů světla – čísla jako CRI, TLCI nebo TM-30 nejsou jen marketing, ale popisují, jak kompletní spektrum světla dostanete.
Profesionální blesky mívají čisté spektrum, mnoho moderních LED se zlepšilo, ale levné panely často mají spektrální nedostatky, které Kelvin nevyrovná.
Jak se bránit a mít vše pod kontrolou
- Použijte barevné gely – CTO pro oteplení blesku na umělé světlo, CTB pro zchlazení wolframu na denní světlo.
- PlusGreen a Magenta gely vyrovnávají zelené tóny zářivek a LED.
- Kamerový profil vytvořený pomocí Color-Checkeru ve Lightroomu nebo Capture One přizpůsobí senzoru barevnou odpověď.
- Nic ale nenahradí šedou kartu – ta nastaví „nulu“ pro vaše světlo, bez ohledu na nálady kamery nebo předpoklady předprodukce.
Profesionál fotí šedou kartu vždy, když změní světlo. Zdánlivě drobný rituál, který šetří hodiny v editoru.
Je jasné, že ne každý ji použije denně. Ale v těch kritických dnech, kdy barvy opravdu hrají roli, získáte klid a přesnost.
RAW vám dává hranice pro úpravy, JPEG moc neodpouští. Pokud musíte dodat JPEG, nastavte bílou rovnováhu už při focení, jinak přezpíváte barvy do betonu.
Tipy a časté chyby
- Při tetheringu nastavte WB přímo na šedou kartu – klientka hned vidí správnou pleť na monitoru a práce plyne.
- Nejčastější chyba: karta držena špatně, nemusí vidět stejné světlo jako objekt, ale třeba vedlejší stín nebo odraz.
- Míchání světel vás může oklamat; když je zadní světlo modré a přední teplé, motiv má dvě tváře – karta pouze srovná, ale nezázraky nedělá.
- Odrazy – barevný papír na zemi, zelený závěs vedle softboxu, nebo tmavě modrý svetr asistenta ovlivňují světlo nežádoucím způsobem.
- Úroveň šedé není dogma – 12 % nebo 18 % funguje, pokud je karta prostorově a spektrálně neutrální.
- Některé blesky při nízkém výkonu mění barevnou teplotu – otestujte své zařízení pořádně.
- HyperSync (HSS) může posouvat barvy kvůli delší době svitu blesku – test a měření jsou základ.
- U zářivek sledujte blikání, histogram může ukázat pruhy – raději delší expoziční časy pro vyrovnání nebo stabilní kontinuální osvětlení.
- RGB histogramy jsou vaším pomocníkem při doladění – pokud se barvy u neutrálního objektu nerozbijí na jednu linii, je třeba upravit tint.
- Většina foťáků nabízí posun WB – pár kliků k magentové a zelený nádech mizí ještě dřív, než se klient usměje.
Co říkají detaily: pleť a produkt
Barvy pleti vyprávějí pravdu. Zmodralé rty svědčí o příliš studeném vyvážení. Olivové stíny zase o přebytku zelené.
Malý posun do magenty dokáže zachránit barvu pleti mnohem častěji než změna teploty v Kelvinech.
Produkty vyžadují preciznost. Barvy značek jsou oficiálně kódované, Pantone není náhoda. Bez referencí pod gumou u klienta selžete.
Kdo jde až do fáze tisku, musí mít kalibrované monitory – D65, gamma 2,2, jas 100–120 cd/m² a pravidelné měření, ne oči.
Softproof ukáže na monitoru, jak to dopadne na papíře. Jestli vypadá vlevo neutrálně a vpravo teple, není to chyba tiskárny, ale vašich pracovních postupů.
Váš kreativní přístup
Pravidla neznamenají, že musíte být sterilní. Móda může zahrát na hřejivé tóny, jídlo má zářit a portréty musí žít.
Klíčem je začít vždy neutrál, pak přidat charakter a náladu. Tak udržíte konzistenci celé série, a přitom si ponecháte tvůrčí svobodu.
A co když kartu nemáte? Hledejte v okolí neutrální plochy – šedě natřený stativ, beton, nebo neutrální látku. Vyhněte se bílému tričku s aviváží.
V krajní nouzi lze sáhnout po bělosti očí a zubů, ale pozor – obvykle nejsou neutrální a pod barevným světlem klamou víc než politik ve volebním roce.
Reálný pohled na studio a světlo
Světlo v ateliéru nikdy není „bílé“ samo o sobě. Je to překlad reality přes lampy, sklo, látky a vzduch. Vy ho aktivně vytváříte.
Proto, když dosáhnete správné barevné rovnováhy, vše najednou sedí – pleť dýchá, látky ožívají, pozadí zůstává potichu.
Automatická WB často funguje skvěle, pokud není v záběru barvité pozadí nebo gely. V těch chvílích ztrácí orientaci.
Nezapomeňte: stačí pár kliků – na neutrální místo, jemný posun tint a pohled do histogramu. Pak jste blíže realitě než mýtům.
Naprosto doporučuji investovat dvě minuty na začátku focení na šedou kartu – je to neviditelné pojištění, které vám ušetří vrásky v Lightroomu.
Někdy můžete šedou kartu ignorovat – když chcete konkrétní styl, teplé večerní světlo v ateliéru. Ale vždy začínejte s neutrálem, pak přidejte atmosféru.
Pokud vedete tým, vysvětlete tento proces přímo na place. Klienti se uklidní, když vidí, že barvy nevznikají náhodou, ale kontrolovaně.
Stačí říct: „Teď nastavím bílý bod, aby pleť byla správná.“ To vyvolá důvěru a ukáže, že máte vše pod kontrolou.
A když se něco posune? Buďte praktici: nové světlo, nová karta, nový klik. To není krok zpět, ale známka profesionality.
S praxí poznáte zelené nádechy hned. Nejdřív změříte a pak teprve začnete zkoumat „proč to tak je“.
Pro shrnutí: RAW plus referenční snímek, pořádný monitor, pár gelů v kufru a workflow, které dává přednost opakovatelnosti před ješitností.
Většinou, když hledáte chybu v objektivu nebo filtrech, ukáže se, že ji způsobilo světlo, které nebylo neutralizováno. Šedá karta, klik, klid.
Takže ano – cesta k věrným barvám není žádná věda. Prostý šedý kousek, trochu pozornosti a jedna dobře mířená měření.
Žádné kouzla, žádná tajemství, jen ten nejklasičtější trik studijní fotografie. Malý fígl, velký efekt.
A když jste si mysleli, že potřebujete školení: právě jste jej dostali. Teď udělejte další snímek a nechte pleť vyprávět svůj příběh.
