Scéna svítí, displej slibuje naději, spoušť cvaká.
Pak přiblížíte – a tam je: zrnitý šum, který obraz znehodnocuje.
Mluvíme o šumu.
Digitálním sněhu, který kazí tváře a mění oblohu na mastnou kaši.
Není to chyba, jen pravda: málo světla, příliš zesílení.
Všichni známe ten moment, kdy fotka na náhledu vypadá skvěle – ale na počítači jako stará televize v bouři.
Co se tam děje, je jednoduché i technické zároveň.
A ano, dá se šum zkrotit – bez zázraků, jen s rozumem.
Co je ISO a jak ovlivňuje šum?
ISO není zdroj světla.
ISO je jako hlasitost elektrického signálu, který senzor sbírá.
Když ji zvyšujete, nezachytíte více světla, jen zesílíte signál i s jeho chybami.
Druhy šumu:
- Statistický šum (Schrotrauschen): nerovnoměrný příchod fotonů.
- Šum při čtení signálu (Ausleserauschen): elektronické šumy v kameře.
- Světelný šum (Luminanzrauschen): připomíná jemné zrno filmu.
- Barevný šum (Farbrauschen): zelené a fialové skvrny, které kazí pleťové tóny.
Nejvíc ruší barevný šum, ten je vhodné eliminovat jako první.
Proč stejné ISO zní jinak na různých fotoaparátech?
Rozdíl dělá velikost senzoru, velikost pixelu (pixelpitch), teplota a zpracování dat.
Full frame s velkými pixely zachytí více světla na pixel a dosahuje lepšího poměru signálu a šumu.
Nové senzory využívají tzv. Dual Gain – mají dvě hladiny analogového zesílení, které podle ISO střídají a pomáhají snižovat šum.
Od určité hodnoty ISO pak kvalita neklesá tak rychle, jak byste čekali.
Praktická rada: Držte ISO pod 800
Pro jasné fotky při slabém světle platí pravidlo: ISO pod 800.
Proč? Protože většina foťáků pod touto hodnotou zachová barvy a detaily bez zásadního šumu.
Samozřejmě existují výjimky:
- Vysoký full frame zvládne ISO 1600-3200 obstojně
- Smartphony už při ISO 400 většinou zápasí
Nejprve upravte jiné parametry
Než zvýšíte ISO, zkuste:
- Zvětšit clonu: Každé snížení clonového čísla (např. z f/2.8 na f/2.0) sníží potřebné ISO na polovinu.
- Prodloužit čas expozice: S optickou stabilizací můžete fotit při delších časech (1/10 s při 24 mm), pokud držíte foťák pevně.
- Přidat světlo: Malý LED panel nebo odražený blesk výrazně sníží potřebu vysokého ISO.
Důležitá zásada: Nepodexponovávejte
Nevystavujte fotky podexponovaně a neplánujte, že šum později odstraníte zesílením v postprocesu.
Podexpozice znamená ztrátu detailů ve stínech, kde šum roste nejvíce.
Raději exponujte čistě, klidně o třetinu světla navíc, ale bez přepalů.
Zvykněte si na tyto rutiny
- Fotografujte do RAW – ne JPEG. RAW nabízí větší dynamický rozsah a lepší práci se šumem v postprodukci.
- Kontrolujte histogram – používejte blikání (blink), aby jasné části nebyly přepálené a stíny nepřišly o detaily.
- Postupujte při odšumění: první potlačte barevný šum, pak světelný. Přehnané odstranění může způsobit voskový efekt na pleti.
- Maskujte ostrost – ostříme jen hrany, ne oblohu nebo jednolité plochy. Moderní software jako Lightroom, DxO DeepPRIME nebo Topaz pomáhá zachovávat detaily.
Smartphony a jejich triky
Mobilní telefony využívají pixelbinning, noční režim a skládání snímků pro lepší výsledky v horším světle.
Tipy pro lepší fotky ze smartphonu: přidržte telefon o něco pevněji, používejte časovač 2 s, zaměřte se na nejjasnější místo scény, ne na stíny.
Správný bílý balans také ovlivní šum, zvlášť v modrém kanálu pod LED osvětlením.
Speciální situace: Astrofotografie a dlouhé expozice
Teplota senzoru způsobuje vznik horkých pixelů a vzorů šumu. Pomáhá dark-frame subtrakcí (odečtení černých snímků) a skládáním více kratších expozic.
Mýtus o nízkém ISO a pozdějším zesílení v počítači
U starších senzorů to může znamenat horší výsledky ve stínech než fotografování s vyšším ISO přímo.
Raději šum než rozmazání
Pokud nemůžete mít oba parametry, upřednostněte kratší čas před nižším ISO.
Šum působí přirozeněji než rozmazání způsobené pohybem.
Výběr objektivu jako tichá paže
Světelný objektiv 35 mm f/1.4 oproti f/2.8 zoomu znamená 2 kroky světla navíc, což snižuje nutné ISO až 4×.
Kompozice a světlo
Velké plochy jednoho odstínu odhalí zrnění daleko více než textury nebo vlasy, které šum „pohlcují“.
Boční světlo s měkkým přechodem pomůže ráz šumu zmírnit, zatímco ploché světlo ho zdůrazní.
Jakou nastavit „nejlepší hodnotu“ ISO ve slabém světle?
Pojďme k praxi: preferujte co nejnižší clonové číslo, čas expozice co nejdelší bez rozmazání, a až potom zvyšujte ISO, ideálně pod 800.
Když to nejde, nebojte se ISO 1000 či 1600.
Lepší přirozený šum než utopené detaily ve tmě.
V postprodukci pak vyhladíte hrany, ne celé pixely.
Tipy, které se dají zavést hned:
- Fotit krátké série (3 snímky v řadě) – obvykle se mezi nimi najde jeden ostrý a stabilní.
- Expozice +0,3 až +0,7 EV – rozjasní stíny, sníží relativní šum a možnosti úprav v RAW.
- Využívání okolního světla: neon as blikající obrys, světlo z výlohy jako softbox, bílé tričko jako odrazná deska.
Vždy si pamatujte: improvizace tvoří fotku, technika ji pouze zachrání.
Mám osobní vzpomínku z brněnského jazzového klubu, červené světlo, plno lidí. Fotil jsem na 35 mm, f/1.8, 1/100 s, ISO 800 – tváře dýchaly, stíny byly čisté. Po dvou písních jsem šel na ISO 1600. Fotky byly zrnité, ale ne horší.
Jestli potřebujete přesvědčit, vytiskněte si fotku se šumem ve větším formátu. Na papíře ztratí agresivitu a získá zajímavou strukturu. Na monitoru zoom ničí emoce.
Poslední rada: kalibrujte si foťák. Vyzkoušejte ISO stupně při stálém světle, najděte ten bod, kde šum začne prudce narůstat. Tenhle prah se vyhýbejte jako špatnému schodu.
S některými situacemi musíte počítat: koncert s blikajícím světlem, svatba při svíčkách, reportáž v dešti. Příběh drží fotku pohromadě, šum je doprovod.
A pokud vás šum přece jen zaskočí: stačí krok stranou, o něco víc světla nebo jiná clona. Není třeba honit dokonalost na úkor okamžiku.
Na závěr: ISO pod 800 je výchozí bod pro čistotu, clona a čas jsou vaše první volby, čisté nastavení bez strachu z podexpozice zachrání více než pozdější úpravy. Myslete na světlo, ne čísla. A když noc „bzučí“, buďte součástí toho zvuku, dokud si příběh nevyžádá jinak.
