Otec

O otci, stejně jako o všem, by se toho dalo napsat spousta z různých úhlů pohledu. Dnes zůstanu u našich fyzických rodičů.

Jako malá jsem byla přesvědčená, že mám nejlepšího tatínka na světě. Vyrobil nám dětem ze dřeva stoleček, židličky, postele a spoustu dalších věcí, které jsme měli rádi a za které jsme ho obdivovaly, s láskou se nám věnoval. Profesí je architekt. Myslela jsem si, že žádný jiný tatínek na světě takové věci neumí. To jsem asi vyvodila z toho, co jsem viděla u dětí okolo. Naši tehdy neměli moc peněz, a tak spoustu věcí vyřešili sami svou tvořivostí. Ostatně, to zůstalo i mně. 🙂

Dnes mi došlo, že jsem v tátovi viděla boha. Tedy to, co hledáme, někdy celý život, v okolí a nedochází nám, že musíme hledat sami v sobě. A když nám to dojde, začíná cesta, na které se začnou dít zázraky. Mně se to začalo dít asi v 37 letech.

Vlastně je jedno v čem, nebo spíš kom, jako děti boha vidíme. Rodiče můžeme zbožňovat i nenávidět nebo obojí, klíč je však v uvědomění, že do okolí ve skutečnosti promítáme jenom svůj vztah k sobě. Uvědomit si to někdy trvá dlouho a stojí nás to mnoho trápení, které, jak jednou poznáme, lze vnímat jako zbytečné. Ale přece, mnoho nás naučilo.

Tak vám přeju, ať umíte být sami sebou, tady a teď.

Mějte se prázdninově.

Srdečně

Martina

Přehled článků 2022 zde.

Přihlášení k odběru novinek Pozvolna k sobě zde.

Objednat konzultaci/terapii zde.

Přihlásit se na setkání zde