Nouze

Nouze. Téma, které snad v každém vyvolá v první chvíli negativní pocit. Jenže už víme, že každá mince má dvě strany a na druhé straně téhle mince je bohatství, hojnost. Zapomeňte teď, že je to často opakovaná poučka. Aby to tak nebylo, je třeba nebát se jít do svého nitra.

Máte-li pocit nouze v jakékoliv oblasti, je to v první řadě váš vnitřní stav, se kterým se vaše vědomí ztotožnilo, a tak ho vidí všude a mysl pod vlivem neprospěšných programů dokonale pracuje na tom, jak ten pocit ještě znásobit. Teď půjde o to, jak se z tohoto pocitu dostat ven.

Prvním krůčkem ven z průšvihu, pocitu nouze, je uvědomění, že jde „jen“ o vnitřní stav a tím druhým povykročení  z něj, vystoupení z vašeho programu nouze. To znamená, podívat se na svou aktuální situaci alespoň z hrany té pomyslné mince, z neutrálu, kdy onen stav pro vás není ani dobrý ani špatný. Jenom je.

A potom na tom průšvihu, ve kterém se točíte, zkusit najít alespoň něco pozitivního. To jde vždycky, i když vám chvilku bude trvat ta změna úhlu pohledu. Taky pomáhá ten stav, když nastane,  jen pozorovat a neztotožňovat se s ním. Není váš. Důležité je, to nevzdat, i když se to nejdřív moc nedaří. Z vlastní zkušenosti vím, že jakmile najdete jen jednu, byť sebemenší, pozitivní věc, začnete velmi vrzy vidět další. Měníte svoje vibrace směrem ven z průšvihu. Uvolňujete prostor z vašeho pohledu pozitivním dějům.

A protože náš život vnímáme z hlediska času lineárně, taky víme, že každý stav v tomhle našem světě se začne proměňovat dřív nebo později ve svůj opak. Už jen tohle je důvod, proč zůstat v klidu a jenom dělat, co je v každém okamžiku třeba a nechat se přitom vést čistým vědomím v sobě. Mně dost pomáhalo  nastavit se do stavu zvědavosti, jak si s konkrétní situací vědomí poradí.

Sami sebe můžeme měnit pochopením souvislostí, v nichž žijeme, vírou, že vědomí každému přináší, co jeho jest, a že je to všechno jak má být, a to včetně všech našich činů, vnitřních stavů, pocitů těla, nemocí, myšlenek a představ. Tak proč se čímkoliv znepokojovat?

Před pár dny mi doslova cvrnkl do nosu skoro 2 000 let starý text, který čtu poprvé, ač jsme se o něm učili už dávno ve škole. Hovory k sobě Marca Aurelia. Snad tedy ještě pár jeho slov k dalšímu zamyšlení:

„Všichni spolupracujeme k jednomu společnému cíli, jedni vědomě a s porozuměním, druzí ani nevědouce,…, že i lidé spící jsou dělníky a spolupracovníky ve vesmírném dění. Ale každý na něm spolupracuje jinak, ba dokonce i ten, kdo je s tím, co se děje, nespokojen, kdo by se tomu rád vzepřel a rád to odvrátil; patrně i takového člověka měl Vesmír zapotřebí. A proto si tedy rozvaž, ke kterým pracovníkům se chceš přiřadit! Neboť pořadatel světa tě každým způsobem použije správně a přijme tě v řadu svých pomocníků a spolupracovníků…“

Tak ať se nám všem daří pokračovat ve své cestě s pokorou a vědomím, že všechno v našem životě se z pohledu jednoty, vědomí, děje správně. Proto všechno, co děláme, dělejme s láskou a važme si toho, co už máme a co nám v tom pomáhá, všeho, co nás posouvá v našem vývoji dál. Pak bude časem pryč i třeba pocit nouze.

Krásný červen všem

Martina

5. 6. 2022

Přehled článků 2022 zde.

Přihlášení k odběru novinek Pozvolna k sobě zde.

Objednat konzultaci/terapii zde.

Přihlásit se na setkání zde